Jak dostat svůj dokumentární film na nejlepší festivaly na světě?

Na začátku jsme byli všichni debutanti. Režisér, původní profesí novinář, kameraman, který je fotografem, producent, který do té doby režíroval, střihač, co měl na svém kontě jen krátké filmy a reklamy. O tři roky později premiérujeme Švéda v žigulíku na největším světovém dokumentárním festivalu IDFA. Pár měsíců poté promítáme na nejvýznamnějším severoamerickém festivalu Hot Docs. Jak je možné, že se u českého dokumentárního debutu smějí diváci stejným vtipům v Kanadě, Japonsku, Holandsku nebo v Ústí?

Odpovědi jsou dvě. Workshopy a pitching fóra. Švéda v žigulíku jsme vyvíjeli a vyráběli tři a půl roku, během kterých jsme objeli významné evropské dokumentární platformy. Na nich vás různí experti permanentně konfrontují s vaší látkou a snaží se z vás vymáčkout co nejlepší film. A teď se vám pokusím předat, které z nich byly z pohledu producenta nejužitečnější. Budu je jmenovat a rozepisovat chronologicky, podle toho, jak jsme se jich se Švédem v žigulíku (The Russian Job) účastnili.

East doc platform

East doc platform je kombinace workshopu a pitching fóra, organizuje ho IDF (Institut dokumentárního filmu) a běží v březnu v Praze během Jednoho světa. Program je poměrně přímočarý, během jednoho týdne se připravujete na prezentaci na závěrečném pitching fóru. Každý den máte příležitost mluvit o svém projektu s evropskými a světovými filmaři. Organizátoři vás buď párují s renomovanými producenty a režiséry, abyste jim o svém filmu vyprávěli a oni vám pomohli najít to nejzajímavější, nebo film prezentujete ve skupinách pod vedením tutorů.

Celá snaha pak vrcholí na pitching fóru, kde se prezentují všechny zúčastněné projekty (je jich kolem dvacítky). V publiku sedí zástupci světových televizí, významní sales agenti, zástupci festivalů a producenti většinou z CEE regionu, kteří hledají projekty na koprodukce. A vy jdete se svou vycizelovanou prezentací s kůží na trh. Potom následují one-to-one meetingy, kde vás organizátoři spárují s lidmi, co se zajímají o váš projekt. Může to být selektor ze Sundance, nebo sales agent z Německa.

Tím, že to pro nás bylo první veřejné vystoupení, mám na East Doc Platform opravdu silné vzpomínky. Tutoři workshopů byli nekompromisní, ale snažili se nás dotlačit k co nejlepší prezentaci. Zároveň tím, že o projektu týden v kuse mluvíte, se ho učíte chápat a poznáváte, co je na něm opravdu zajímavé. Pro mě to byla i příležitost, jak se víc poznat s režisérem a pochopit jeho vizi filmu. Zároveň nám East Doc Platform posloužil jako odrazový můstek na další akce, protože se organizátorům daří do Prahy každý rok dostat opravdu relevantní filmové profesionály.

Dok.Incubator

Dok.Incubatoru jsme se účastnili se Švédem dva roky po sobě. Poprvé jsme dostali nabídku hned po East Doc Platform. Dok.Incubator je světový workshop s českými kořeny, který je nejužitečnější v pozdější fázi filmu. Projekty, které se hlásí a jsou úspěšné na Dok.Inc, mají už většinu materiálu natočenou, mají svou tvář a hledají finální formu.

Tenhle workshop je doopravdy intenzivní v tom nejlepším smyslu slova. Musíte být připravení na to, že jestli tam pojedete, tak lektoři budou dělat všechno pro to, ať z vás vymlátí co nejlepší film. A to může bolet. V každém ročníku jsem zažil, že prostě někdo odpadl, protože ten nápor nedal. Jak to popsat lépe? Představte si, že jedete na týden na zámek, kde si s sebou vezete svůj “téměř dokonalý film”. A odjíždíte s tím, že vlastně nemáte nic, kromě představy, jak budete stříhat jinak a dál, a energie se do toho pustit.

Dok.Incubator vás donutí přemýšlet. Jejich mantra je “dig deeper”, lektoři vás rozhodně nenechají na povrchu postav a témat. Zároveň má tří turnusový workshop svou jasnou časovou logiku. Na jaře jedete na první workshop, kde svoje dítě rozbijete a začnete znovu skládat. V létě už jste na cestě k finálu a učíte se, jak o filmu mluvit a jak ho prodávat. A na podzim už máte hotový film, ke kterému vymýšlíte celou distribuční strategii a snažíte se ho upíchnout na co nejlepší festival.

Organizátorům Dok.Incubatoru jde o ty nejlepší možné výsledky. Většina Inkubátorových filmů začíná svou dráhu na IDFA, Berlinale nebo Sundance. Já osobně jsem díky Dok.Inc získal producentský rychlokurz. Když máte nějaký dotaz nebo problém, tak se organizátoři můžou přetrhnout, aby vám co nejrychleji a nejlépe pomohli. Hledáte koprodukci s Dánském? Ok, tady je 15 ověřených producentů přímo od Dánského filmového institutu.

EBU La Rochelle

EBU je organizace, která dává dohromady evropské veřejnoprávní televize. Několikrát do roka pak pořádají neveřejná pitching fóra, kde si televize navzájem prezentují své nejzajímavější projekty. My jsme tam jeli za Českou televizi v roce 2016, prezentovali jsme na EBU akci, která je spojená s festivalem Sunny Side of the Doc.

EBU pitching byl dost jiný oproti všem ostatním. Většinou na pitching fóru máte publikum o desítkách až stovkách lidí – TV, festivaly, sales, producenty. EBU pitch je jen pro členy EBU, tedy zástupce veřejnoprávních televizí. V La Rochelle těch lidí bylo cca 20. Takže to spíš připomíná programovou radu na ČT, kde každá televize jde se svým projektem, aby ho ukázala svým známým.

Myslím, že se nám v La Rochelle podařilo zaujmout NHK (japonskou veřejnoprávní televizi), která Švéda po premiéře vysílala. Zároveň jsme posílili kontakt s SVT (švédská veřejnoprávní TV). Ale obecně bych se příště rozmýšlel, jestli tam jet znova. Je to totiž dost drahá akce. Přestože jsme jeli autem a bydleli v levném Airbnb, tak nás ten výlet stál desítky tisíc, které se vám ve vývoji dokumentu dost hodí. Moje doporučení navíc je, že nepotřebujete drahou festivalovou akreditaci, která nás vyšla kolem €400, protože se na pitching dostanete i bez ní. Pokud vám ale ČT nabídne, že vás tam přihlásí, je to pro vás dobrá znamení, protože jste pro ni reprezentativní projekt.

Nordisk Panorama

Festivaly často organizují a zvou delegace. My jsme se s IDF zúčastnili východoevropské delegace na pitching fóru největšího skandinávského festivalu Nordisk. A díky tomu, že máme švédského hlavního hrdinu, tak nás vybrali i na veřejnou prezentaci.

Nordisk Panorama je skvěle zorganizovaná akce. Během dvou dní se odprezentují všechny pozvané projekty a potom máte (až desítky) one-to-one meetingů. Zároveň během toho probíhají workshopy, kde se třeba dozvíte, jak fungují skandinávské filmové fondy. Nordisk Panorama by vás mělo zajímat, jestli máte film se skandinávskou tématikou a hodil by se vám místní partner. Zároveň je ale dost obtížné dát dohromady smysluplnou koprodukci. Měli jsme například schůzku s Norským filmovým institutem, kde nám nabízeli, že přes koproducenta můžeme reálně získat zhruba 500 000 NOK. Což je v CZK asi 1,2 milionu. Když jsem se ale zeptal, co za to v Norsku pořídíme, tak prý akorát hudbu.

Na Nordisku jsme taky získali jednu cennou lekci. Nepřepitchovat. Tyhle evropské akce totiž objíždí většinou úplně stejná parta lidí, takže už vás dost pravděpodobně slyšeli jinde. Po nás se svezl decision maker z SVT (švédské veřejnoprávní), který říkal: “tohle už jsem koupil, tak kde je film?”. Jenomže “koupil” znamenalo akorát to, že na EBU zvedl ruku a vyádřil zájem. Od té doby mi pak už nikdy neodpověděl na mail a nezvedl telefon. Má to ale dobrý konec. Na Nordisku jsme šli na oběd, kde nám slíbil podporu, kterou pak po několika urgencích dodržel.

Dok Leipzig Market

Tady jen v kostce. Do Lipska jsme jeli na pozvání, vyhráli jsme účast jako cenu na East Doc Platform. Je to market, kde máte zorganizované one-to-one meetingy, většinou s regionálními veřejnoprávními kanály a německými producenty. Opět – jestli máte film, který vyžaduje německou koprodukci, jeďte do Lipska. Tady jsem trhl rekord v počtu organizovaných schůzek v jeden den – 19.

IDFA Academy

Akademie jsme se zúčastnili jako delegace z Dok.Incubatoru. Byl to podzimní program během festivalu IDFA. V podstatě to byla jen série přednášek, i zde se točí podobní lidé a experti jako na ostatních akcích. Pro mě to nebyl moc objevný program, ale pro dokumentaristy, kteří předtím nebyli na workshopech, může být Akademie o dost zajímavější. IDFA Academy má ještě svou letní intenzivní část, které jsme se neúčastnili.

Závěr

Všechny tyto aktivity vedou ale k jedné věci. O vašem projektu je slyšet. Potkáváte se plánovaně nebo náhodně s potenciálními partnery, decision makery, festivalovými výběrčími. Samozřejmě platí, že na nejlepší festival se přes tlačenku nedostane špatný film. Na druhou stranu už neležíte v úvodním výběru v konkurenci 1500 náhodně přihlášených filmů, ale jste mezi pár desítkami filmů, o kterých se ví, nebo se na ně dokonce někdo těší. Je prostě fajn dostat mailem od selektora prestižního festivalu dotaz, jestli stíháme přihlášku, nebo to vidíme až příští rok.

Zároveň jsem vděčný nejen organizátorům workshopů a pitching fór, kteří nám s filmem pomohli. Ale taky Fondu kinematografie a Asociaci producentů v audiovizi, kteří účasti na vzdělávání finančně podporují.

Jestli chcete probrat vývojovou strategii vašeho dokumentu, ozvěte se mi. Martin Jůza, producent z Krutartu